O vzniku a podstatě světa

Z Úsvět a Světlomrak
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Kamzinka


Náboženství a vznik světa

Na začátku, v úplném prvopočátku Světlá a Temný objevili v nekonečném vesmíru neobydlenou planetku, a rozhodli se na ní stvořit svět, tenkrát byl na ní všude jen oceán, nekonečný modrý oceán. Stvořili uprostřed něj svět, maličkou zemi, kterou začali rozvíjet. S pomocí duše země , ducha ohně, ducha větru, ducha divočiny a duše vody stvořily zemi, nebe, na zemi hory ,sopky a řeky, jezera, lesy a stepi. Na nebi slunce, vítr a mraky. Potom vytvořili spoustu malých duchů a jim každému něco přidělili na starosti.Jednomu myšlenky, jednomu rostliny, jednomu stromy, kameny, jednomu elfy, jednomu trpaslíky. A potom vytvořili tvory. Do každého tvora dali kousek svojí duše. Oba dva, Světlá i Temný. V každém tvorovi je tedy trochu dobra i zla, světla a tmy. Ale někomu dal víc Temný, někomu Světlá. V každé duši se tyto dvě složky mísí. A jen na tvorovi záleží, jakou část nechá vyplynout na povrch a jakou nechá ukrytou v koutku duše. Ale nikdo není úplně temný a nikdo není úplně světlý. Svět má mnohem více barev. Tvorové, které vytvořili, spolu ale začali vést spory. Rozdělili se a pozvedli proti sobě zbraně. Rozdělili Temného a Světlou, protože nechtěli uctívat stejné bohy jako jejich nepřátelé. Postupem času se zapomělo, že kdysi dva Bohové bývali jako jeden a jak jejich spojení bylo důležité. Spousta tvorů začala uctívat duchy. A čím více je uctívali, tím vice si brali duchové moci od Světlé a Temného, až se někteří povýšili sami na post Bohů. Dva Bohové – Světlá a Temný, stvořitelé, byli rozhořčeni, že tvorové je od sebe rozdělili. Oba je to urazilo, a rozesmutnělo, že již nemohou být spolu. A tak odvrátili svou tvář od tvorů a všeho na zemi. Usadili se na nebe a čekají, až si tvorové vzpomenou, komu vděčí za svojí existenci. Čekají tam v podobě světlého a temného měsíce, ve věčném spánku, opět spolu, vedle sebe.

Legenda o vzniku Říše mrtvých

Po smrti se duše každého tvora odebere do Říše mrtvých. A ty duše jsou mocné. Protože mrtvého nic nemůže ohrozit. Nic ho nevyděsí. Když kdysi bohové tvořili tento svět, stvořili zemi, na ní rostliny, stromy, jezera, řeky, hory a tvory a oblohu. Ale když tvořili oblohu, hádali se. Duch větru chtěl, aby byla nekonečná a modrá, duch vody chtěl, aby byla z vody, a duch slunce chtěl jen maličký kousek oblohy, aby největší bylo slunce. Ale duch větru vztekle dupl nohou na čerstvě stvořené zemi, a ta na jednom místě praskla. A kus nově stvořené oblohy stekl tou trhlinou pod zem. Duchové se na sebe navzájem zlobili, že budou muset celou zemi tvořit znovu. Ale v tom přišel duch mrtvých a řekl jim, že se tam nejdřív podívá, a zkusí tam vytvořit nekonečnou říši, kam budou odcházet mrtví. Dovolili mu to, zapálil si louči a spustil se trhlinou dolů. Napjatě očekávali, a když se vrátil, prohlásil že trhlinu využije. Tam kde tady nahoře jsou údolí, tam dole se nachází kopce. A tady kde jsou nejvyšší hory, tam dole nejhlubší údolí. Když tady nahoře uvidíte pustiny, dole na tom místě byste našli rozkvetlé louky a bohaté pastviny a naopak. Ale slunce bylo jen jedno. Nakonec se dohodli, že slunce bude putovat, chvíli po zemi, chvíli pod ní. A v době, kdy bude slunce na té druhé straně, bude na nebi zářit měsíc. A tak dotvořili svět, a duch mrtvých si k sobě postupně povolává tvory a ubydluje je v nekonečně veliké říši. Takže když tady nastane noc, tam dole vychází slunce.

Podstata světa

Podstata světa je založena na rovnováze dobra a zla, černé a bílé. Barevné spektrum je široké, nic není černobílé, proto ani dobro, ano zlo nelze jednoznačně určit. Černá a bílá, dobrá a zlá, jsou odstíny duše, ne oblečení, kůže, rostlin, věcí nebo zvířat. Jen barva duše má vliv na to jaký tvor je. Obě části, dobro i zlo, musí být v rovnováze. Rovnováha těchto sil tvoří tento svět. Pokud bude někdy narušena rovnováha a jedna strana převáží, svět bude zničen. Světlá a Temný si toho byli vědomi. A byli si vědomi svého slábnoucího vlivu, následkem stoupající moci duchů. Proto než se uložili k věčnému hořkému spánku na noční oblohu, pověřili nejmoudřejšího z rasy Dlouhověkých, aby se stal strážcem rovnováhy. Za své hrdinské činy a oddanost Světlé a Temnému. Jeho jméno postupně bylo zapomenuto a tvorové o něm vypráví legendy, jako o Ušlechtilém.