Nem-ai-n dovolená Královéhradecko
Po dlouhé době, kdy se nic nedělo, byla Kamzinka zasypána spoustou otázek a tak bylo již nutné vyřešit důležité otázky. Po náročné a těžké práci bylo tedy rozhodnuto a domluveno. Na tuto expedici vyrážely dvě posádky. jedna v pátek ráno a druhá v pátek odpoledne. Hned ve čtvrtek před odjezdem jsme se dozvěděli smutnou novinu, že s námi nepojede člen expedice Persi, nebo ho zachvátil zákeřný úraz a musel tedy učinit ono rozhodnutí. V pátek ráno nás rozveselila veselá událost. Zapoměli jsme vzít kotlík. Posádka Cihličky vyrazila ráno, směr Lanžov.
Den první: Z Mostu vyrazila posádka Cihličky ve složení
řidič: Zloděj posádka: Kamzinka : Křeček
Vybrali jsme si na začátek kilometrově kratší, ale časově delší trasu, ale nakonec jsme minuli odbočku a tudíž jsme přeci jen jeli delší trasou, ale zato kratší časově. K poslechu nám hrála směs písní, kde mimochodem kdesi uprostřed byly písničky z pohádek. Znělka Krkonošských pohádek začínala pak každou další naší jízdu, a písničky Jede král, Královské regé, a písničky z Noci na Karlštejně .. když tokají.. nás provázely po celou dobu. U tábořiště Nymburků jsme zaparkovali a došli kousek pěšky. Vedení jak nás spatřilo, hned se nás chtělo jít optat, co zde pohledáváme, jakmile však poznali s kým mají tu čest, velmi záhy si uvítání rozmysleli a nechali nás na něj čekat až do poledních hodin. Museli se pravděpodobně vzpamatovat. Twigi, náš válečný diktátor, nás uvítal s nadšením ihned. Jeho první milá informace byla, že tam o nás nikdo neví a druhá, že se začátek, kvůli kterému jsme vstávali kolem čtvrté hodiny ranní, posunul cca o dvě hodiny. Tudíž jsme měli alespoň chvíli podívat se do předem připravené mapičky, na které byly pracně zakresleny zajímavosti a kempy. Potom nás Twigi oblékl do kostýmů a dělali jsme křoví při úvodní scénce jejich etapové hry. Dopoledne jsme ještě pomohli hrát hystericky vyděšené piráty před mořskou obludou a rozloučili jsme se s milým osazenstvem tábora tichým a nenápadným vypařením se.
Vyrazili jsme směr Chlum. Místo, kde zadní voj ustupující rakouské armády náhle zpozoroval, že se blíží pruská armáda. Velitel nakázal zastavit a otočit děla a vyrazili jim vstříc, aby dali své armádě šanci na ústup. Stihli vypálit 11 ran, než padli... Kromě památníků a ceduli o této události zde byla cítit atmosféra celé situace. Před očima se odvíjel příběh hrdinného činu, obraz velitele, kterak se statečně (nebo zoufale) žene vpřed, a pak se kácí, a padá opřen o kmen stromu...
Z Chlumu jsme vyrazili do pevnosti Josefov, celého opevněného města, připomínajícího kasárny. Po chvilce hledání jsme se dohledali i vysněné pevnosti a podzemí. Frajeři v tričkách, a já v košili, nastoupili jsme ještě se čtyřčlennou rodinou prohlídku podzemních chodeb. Citelné ochlazení bylo velmi vítáno. Dostali jsme plechové skříňky se svíčkami a procházeli chodbami. Průvodkyně nás poučila abychom se neztratili a pak se nám ztratila. Tedy úmyslně, abychom si vyzkoušeli sami najít cestu. Naštěstí se povedlo. A z chodeb jsme byly vyhozeni do další části, kde byla možnost si prohlédnout sochy a ruskou nápravnu - malou klec, kam se dávali neposlušní vojáci.
Nejdříve jsme upozornili posádku druhého vozu, že jsme tedy v Josefově a že se tam sejdeme. Po prohlídce jsme však jeli nakoupit do Jaroměře, což bylo jen kousíček vedle, a tudíž jsme informovali druhý vůz, že jsme v Jaroměři. Po nakoupení důležitých věcí jako jogurty, mléko, badmintonová sada jsme usoudili, že na parkovišti před Penny se nám čekat nechce, neb bychom se upeknuli. A tudíž jsme vybrali parkoviště u Josefova, kde jsme parkovali před tím. A tudíž jsme opět museli informovat posádku druhého vozu, že jsme opět v Josefově. Vytáhli jsme badmintonové pálky a čekali pilně na druhý vůz. Našli nás. Slezli jsme pohodovou stezičkou k jakési říčce, abychom se opláchli po náročné hře a vydali se všichni svorně hledati kemp, kde jsme trávili první noc.
