Kategorie:Zaracké pohoří

Autor: Vranitko

Zaracké pohoří se táhne v severojižním směru a jako by rozdělovalo svět na dvě části. Jeho celková délka je úctyhodných 340 kilometrů.

Na jihu se velice ostře zvedá prakticky již od pobřeží oceánu, a pokud minete Průsmyk mrtvých stínů, nemáte po mnoho dní cesty vůbec žádnou šanci najít nějakou schůdnější cestu. Na severu se však Zaracké pohoří postupně ztrácí nejdříve do stejnojmenné vrchoviny, která pozvolna přechází až v rovinatou oblast Salburnských lesů. Zaracký masiv obývají především dva druhy tvorů, v nižších polohách jsou to, mimo jiné, roztroušené tlupy skřetů. Vyšší polohy jsou pak obývány horskými troly, kteří se zde vyskytují téměř endemicky, avšak narozdíl od skřetů byli pozorováni i na východních částech Zarackých hor.

Na úpatí pohoří je po obou stranách vedena spousta cest, ale jen málokterá se pouští pohořím napříč. Při překonávání pohoří v západovýchodním směru platí, že čím je poutníkova cesta pohodlnější, tím je také nebezpečnější.

Jednou možností, kudy lze tedy pohoří celkem pohodlně překonat je Průsmyk mrtvých stínů, ale již název tohoto průsmyku napovídá, že se přeci jen nejedná o procházku růžovým sadem. Průsmyk obývají stíny, jež jsou důvodem nebezpečenství této oblasti.

Dalším „průchodem“ je Sedlo úsvitu, které je patrně nejpříjemnější stezkou pro východozápadní cestování. Na podél sedla a v okolních stráních je sice spousta osad a vesnic hlásícím se k rodu Zarackých skřetů, ale ti jsou celkem nevšímaví a pokud si nevšímá poutník jejich vesnic, nechají ho projít. Sedlo úsvitu nenese své zvláštní jméno nadarmo. Kousek od vesnice Zarakgrrrcschssss je na cestě již z dáli viditelná dvojice vysokých plochých kamenů, které jsou příčně z poloviny začmárány tmavou barvou a druhá polovina je vyhlazena téměř až do běla. Je to označení hranice slunečního svitu. Západně od tohoto místa nikdy nedopadne jediný přímý sluneční paprsek a již po pár krocích se ocitáte v hlubokém šeru. Naopak cestou na východ bývá poutník přes den oslepen jasnou sluneční září.

Asi ve dvou třetinách délky od jihu Zarackého pohoří se nachází nejvyšší hora, hora Zarak, někdy pro zjednodušování méně inteligentních ras je nazývána i Zarackou horou. Zarak převyšuje okolní štíty minimálně o třetinu své výšky. Její vrcholek je pokryt věčným ledovcem, o kterém se hovoří, že z východu je jasně bílý a ze západu špinavě tmavě šedivý, bohužel se toto tvrzení nedá dokázat, pro nedostatek slunečního světla na jejích západních štítech. Některé z pověr i tvrdí, že z jejího vrcholu lze dosáhnout k Měsícům a promlouvat s nimi, jiná říká, že tam byli naposledy spatřeni původní bohové. Avšak v žádných dnešních knihovnách není záznam, že by na horu někdy někdo opravdu vyšplhal. Z toho důvodu nejsou ani nikde záznamy o výšce hory, je to prostě nejvyšší hora ze všech (svou roli v nepočetnosti zpráv o nejvyšší hoře jistě hraje i četný výskyt horských trolů). Až na pár vyjímek je hora Zarak vidět z celého světa.

Severně přechází Zaracké pohoří v Zarackou vrchovinu, což je systém nižších kopečků a místem častých střetů tvorů z východu i západu. Mnozí vojevůdci totiž právě tato místa považují za dobré strategické místo pro jejich tažení a tak jsou kopce vrchoviny jednou pokryty nádhernými hustými lesy a na příští rok rozsáhlým hřbitovem. Říčky a potoky z této zeměpisné oblasti napájejí Bažiny osudu a ty se za to zřejmě odměňují pravidelným rozšiřováním bažin po určitou část roku až do oblastí Vrchoviny. V údolích se tak utopila již nejedna rádoby slavná armáda té i oné strany.

Nejsevernější části celého Zarackého masivu je Salburnský les. Zprvu by se mohlo zdát, že je to místo s hojným životem a četnými obchodními a poutními stezkami. Opak je ale pravdou. Salburnský les je naprosto neprostupný a životu nebezpečný, obývají ho Žravci. Podle pověstí a starých svitků prošla, poněkud drsnějším způsobem, lesem jednou skřetí armáda, aby pak na jeho okraji svedla krvavou bitvu. Od té doby je však Salburnský les označován za místo velice nebezpečné a většina tvorů tam spíše zabloudí, než vejde cíleně. Těch co se z lesa vrátí je však ještě mnohem, mnohem méně.