Jan z Meibéry

Jan zvaný z Meibéry byl hlavním kronikářem událostí Pekla z pohledu lidí, objevitelem a autorem spisků o Našem světě.

O jeho životě před srážkou světů toho moc nevíme, a on sám to nikdy nepovažoval za důležité. Jisté je, že v době katastrofy mu bylo 22 let a studoval vysokou školu, nejspíše žurnalistiku.

Když došlo ke srážce, byly tisíce lidí za mnoha děsivých zážitků náhle vrženy do nového, neznámého světa. Zatímco se ostatní snažili srovnat se s tím, jak se jim život převrátil naruby, a zabezpečit si základní životní potřeby, Jan se bez váhání pustil do dokumentování události. Během téměř tří let obcházel první nově vzniklá lidská osídlení a pečlivě sbíral a zapisoval různorodé příběhy a svědectví o Pekle. Z těchto zápisků později sestavil svou první knihu nazvanou Deníky katastrofy.

Lidská paměť slábla a oni se postupně smiřovali s tím, že v tomto novém světě zřejmě zůstanou natrvalo. Museli tu také najít své nové živobytí. Někteří se rozhodli probudit své rolnické kořeny a zahrádkářské touhy, někteří se zase snažili přijít na kloub fyzikálním zákonitostem kontaktního souboje. Jana fascinoval nový svět jako takový, jeho odlišnosti a obyvatelé. Svůj život zasvětil putování po něm, objevování a popisování svých zážitků a zkušeností. Navázal dobré vztahy s mnoha druhorozenými rasami, s barbary, a později dokonce i s Dlouhověkými.

Ke stáru (v roce 33 DV) se konečně usadil a začal třídit své stohy poznámek a věnovat se cele literární tvorbě. Zasloužil se o vznik první a nadlouho jediné lidské tiskařské dílny. Z jeho pera pochází mnoho menších děl věnujících se užším tématům; nejznámější je ale obecná souhrnná monografie O Novém světě, která zejména po jeho smrti opakovaně vycházela ve vyšších nákladech a dlouho byla tradičním zdrojem vědomostí pro široké masy.

Zemřel roku 51 druhého věku po dlouhé nemoci, ale do konce si zachoval jasnou mysl. Jeho posledním přáním bylo, aby žili lidé s původními obyvateli Našeho světa v míru.