Sianina korunovace

(Ukázka ze zápisu Tisianského královského písaře o korunovaci Siany)

Po dlouhém hledání a bolestivé smrti našeho milovaného krále Thorisiana byla nalezena dědička Tisianského trůnu. Splnila všechny náležitosti a získala si přízeň spousty tvorů. Zprávy o její kráse a šlechetnosti, brzy se roznesly po kraji. Zpočátku byla nejistá, ale královskou krev v sobě nemohla popříti. Vždyť ty oči, a chování, tolik byly podobny našemu Thorisianovi.

A konečně nadešla ta vytoužená slavnost. Tolik tvorů sešlo se před hradbami královského hradu, aby spatřilo, jak před shromážděnými tvory dokáže, že je pravou dědičkou. Snad jen pár hlupců dosud nevěří, že je pravou dědičkou. Dokázala, již nebylo pochyb. Siana je právoplatnou dcerou Thorisiana, člověka a elfky. Dcerou, která kvůli nenávisti vůči elfům byla po narození odtržena od rodičů a musela žít v utajení, bez jejich lásky. A její rodiče, král a nikdy úplně neuznaná královna zmírali žalem, že nemohli v náručí držet svou vytouženou dcerku.

Po všech náležitostech konečně nadešel vlahý večer. Vzduch byl provoněn tisíci květů, které služebnictvo rozhazovalo po cestách. Vůně květů se mísila s vůní pečení, medoviny a bylinných čajů. Chystala se slavnost korunovace. Když Siana vešla na nádvoří, celý dav jen zašuměl překvapením nad její krásou. Hlasitý hovor a smích jakoby mávnutím proutku utichl a ona pomalu, ladně kráčela po cestě vysypané květy. Nádvoří osvětlovaly louče a slabý svit světlého měsíce, který se jen mírně vlnil. V nádherných šatech z modrého sametu, zdobeného kříšťálovými úlomky, přes boky zlatý pás, Siana přistoupila k ohromnému slavnostnímu ohništi, které bylo připravené k zapálení. Z malého ohníčku si zapálila pochodeň, která jí ozářila tvář, a slavnostně obešla kruhové ohniště a přistoupila z jedné strany k pagodě. Ztichlým prostranstvím se rozlehl její medový, ale však pevný a rozhodný hlas, podbarvený drnkáním na loutny, a bezeslovným nápěvem bardů. Harmonii zvuků dokresloval už jen cvrkot cvrčků a občasné zahoukání sovy.

„Zapaluji oheň Síly ze severu, oheň odvahy, skromnosti a poslušnosti. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem. Strach je u kořene každého zla. Neohroženost znamená sílu. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak. V době zkoušky je mlčení těžší než mluvení, ale nakonec bývá silnější. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti. Poslušnost znamená sebeovládání a to je jádrem zákona,“ a přiložila pochodeň zespodu k pagodě. Plamínky pomalu začaly olizovat chroští uvnitř, až přeskočily a dřevo začalo praskat žárem.

Siana pozvedla pochodeň. Při zapalování západní strany pronášela tato slova: „Zapaluji oheň Lásky ze západu, oheň bratrství, obětavosti a radosti. Vykonej aspoň jednu nezištnou službu denně - i kdybys měl třeba jen rozšířit štěrbinu v místech, kde vyráží na povrch pramínek. Ochotně pomáhej. Konej své povinnosti pro povznášející pocit, který dává služba, neboť tvor čerpá ze služby sílu. Buď veselý. Raduj se z toho, že žiješ - neboť každá rozumná radost, kterou můžeš získat nebo dát, je nezničitelný poklad, který se dvojnásobí pokaždé, když se o něj rozdělíš s jiným člověkem.“

Postupně obcházela pagodu dál na jižní stranu. „Zapaluji oheň Pravdy z jihu, oheň čestnosti, upřímnosti a tolerance. Považuj své čestné slovo za svaté. To je zákon pravdy a pravda je moudrost. Hraj poctivě, neboť poctivá hra je pravda a falešná hra znamená zradu. Buď pokorný. Uctívej to, v co věříš, a respektuj víru jiných, neboť nikdo nezná celou pravdu a každý, kdo pokorně věří, má právo na naši úctu.“

A nakonec východní: „Zapaluji oheň Krásy z východu, oheň čistoty, úcty k tělu a prostoty. Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ. Není dokonalé krásy bez čistoty těla, duše a jednání. Tělo je posvátným chrámem ducha, uctívej proto své tělo. Čistota prospívá především tobě, pak lidem kolem tebe a ti, kdož zachovávají tento zákon, skutečně slouží své zemi. Buď silný. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je to chrám ducha, a není-li zdravé, nemůže být silné ani krásné. Ochraňuj všechny neškodné tvory pro radost, kterou dává jejich krása. Chraň stromy a květiny, neboť jsou tvou součástí a nemůžeš bez nich žít.“

Nakonec pochodeň zabořila doprostřed pagody svrchu. „Nechť tento oheň spálí vše zlé a očistí nás i naší zemi.“ „...očistí nás i naši zemi.“ opakovali po ní všichni tvorové. Stála tam u hořící pagody a její zář jí osvětlovala tvář, plnou očekávání. K ohni sestoupil nejvyšší představitel rady stařešinů, Lord Roan, a Siana poklekla. Roan ji na hlavu položil zlatou korunku: „Tak jest. Povstaň, právoplatná dědičko a královno Tisianu!“