Proroctví o Království Černých Růží
Sopečný ostrov svá tajemství skrývá
jen dvě cesty jediné vedou kolem věží,
a tam království vznešené, své brány otevírá
Třináct Černých růží
ta poslední je živá
Srdce království, ukryto velmi dobře jest
všechno bohatství a moudrost, Růže zde střeží
cestu neotevře žádná síla, snad možná jen lest
a jen Třináct Růží
ta poslední je živá
Mocné a silné království zdálo se být
chráněné ohnivou paní, Lávy Duší
uprostřed sopek a lávy mělo se skrýt
Třináct Černých růží
ta poslední je živá
Však krví je zapsáno v Osudů knize
I nejsilnější království prohraje svou kůži
podlehne sobecké zlé světlé touze
Třináct Černých růží
ta poslední je živá
Tvor s aurou bílou, kolem sebe zářící
zkázu a zmar, smrt a bolest šíří
a Dlouhověcí smrti vstříc, se slzou na líci
za třináct Růží
ta poslední je živá
Široko daleko, poslední království zbývá
odolává statečně, však dech se mu úží
kolem už jen planiny, déšt krev smývá
ze Třinácti růží
ta poslední je živá
Zničené království, však kde je to bohatsví
moudrost, moc a poklady, co hlídaly Růže
stejně tak královna, nikdo je nespatří
jen Třináct růží
ta poslední je živá
Přetěžké vítězství přichází, však pozor na zdání
tvor jen spí, a jen na krátký čas trpce se souží
jednoho dne, povstane zas, až přijde tiché svítání
Třináct Černých růží
ta poslední je živá
Však národ hrdinný, rozprášen v širý svět
pro smutek za království, po pomstě netouží
Lhostejnost vkradla se, v srdcích ten černý květ
Třináct Černých růží
ta poslední je živá
Posledních několik hrdinů z národa ctnostného
do velké války přidají se, a s novou kuráží
spojenectví světla a tmy. Vítězství! Však pro koho?
Ne pro třináct růží
ta poslední je živá
Co způsobil, nelze již navrátit, tak plynul Věk,
a jen trosky sotva viditelných sopečných věží
připomínají padlou hvězdu Růží, jejich věčný stesk
Pro třináct Růží
ta poslední je živá
Málokdo poznal by v těch zašlých poutnících
že kdysi nosívali jen šat z brokátu, atlasu a drahých kůží,
však o jejich moudrosti a odvaze, budou pět básníci.
že z Třinácti Růží
ta poslední je živá
Zašlá je sláva, upadá v zapomnění, však nadejde ten Čas
kdy v lesklé zbroji, bok po boku stateční ti muži
své zbraně pro své hrdé království pozvednou zas
Pro Třináct Růží
ta poslední je živá
Všichni kdo z krve Dlouhověkých, sejdou se u Sopečných bran
nebe se zatáhlo, tři bělohlaví supi nad sopkami krouží
Zjeví se smečka šedomodrých vlků, přidá křik pěti vran
zachraňte třináct Růží
ta poslední je živá
Dlouhověcí, jenž přísahou spoutáni, královnin zaslechnou zoufalý pláč
všichni se sejdou, i po těch staletích je Růže sdruží
však talismany dávno zmizely, nikdo už neví, k čemu jsou a nač
Těch Třináct Růží
ta poslední je živá
Nepřítel blíží se, lačný je po moudrosti, bohatství a moci
do srdce království vervat se on snaží
však ten, kdo talismany shromáždí, přijde pod rouškou noci
všech Třináct Růží
ta poslední je živá
