Chrxcichetaxutachixové

Z Úsvět a Světlomrak
(Přesměrováno z Gobliní zebra)
Přejít na: navigace, hledání

Článek píše já Gobliní zebra. Pokud ty najde gramatická chyba, já prosí ty já upozorní, já pak opraví článek. Já neumí prováže wikiodkaz na další článek. Pokud ty umí, ty naučí já nebo ty prováže. Já děkuje ty chápe.




Chrxcichetaxutachixové, též známí jako Gobliní zebry, patří mezi nejstarší rasy na světě. Není známo, zda se jedná o zapomenuté druhorozené, nebo dokonce potomky prvorozených. Jedná se o velmi vzdělané a inteligentní tvory s nesmírně bohatou historií, složitým jazykem a zálibou v lovu a magii.


Vzhled

Tělo připomíná koně s humanoidním trupem, zelenočerné pruhování přechází do bíločerných pruhů na trupu, hlava s nízkým čelem, delším nosem a dlouhýma špičatýma ušima. Oči směřují dopředu, obvykle žluté. Právě jejich dominantní zelená barva a tvar hlavy (spolu se způsobem řeči – viz jazyk) jim vysloužily nelichotivou přezdívku Gobliní zebra.

Jazyk

Jazyk Chrxcichetaxutachixů, zvaný Kaxgcharxichc je nesmírně složitý, slova sestávají ze sykavek, vrčivek a písmena X, což je činní pro ostatní rasy prakticky nevyslovitelné. Gramatika tohoto jazyka je naprosto odlišná od všech ostatních, mnohem složitější – což je další důvod, proč se tento jazyk žádný jiný národ nebyl schopen naučit. Další velmi podstatnou součástí jazyka je přízvuk – mnoho slov zcela mění význam podle použití přízvuku (Jako příklad uvádím slovo „xachechax“, které se správným přízvukem znamená „uctivé pozdravení staršího a moudřejšího“, s jiným naopak znamená velmi sprostou urážku).

Chrxcichetaxutachixové jsou ovšem schopni (byť velmi špatně) hovořit i obecným jazykem – vzhledem k naprosto nekorespondující gramatice jejich vlastního jazyka se ovšem nejsou obvykle schopni obecný jazyk naučit zcela správně – většinou tedy používají pouze první a druhou osobu čísla jednotného, slovesa jsou ve třetí osobě čísla jednotného, bez jakéhokoliv skloňování (Což velmi připomíná Gobliní způsob mluvy – druhý důvod jejich nelichotivého označení).


Literatura

Vzhledem ke stáří rasy, Chrxcichetaxutachixové mají nejkompletnější kroniku historie světa, bohužel vzhledem k jejich jazyku je nepřeložitelná – jediný, kdo ji zvládne přečíst jsou Chrxcichetaxutachixové sami, a veškeré pokusy o překlad skončily naprosto nesrozumitelnou změtí slov (vzhledem k neschopnosti ovládnout obecný jazyk). Kromě toho nejčastěji jejich literaturu tvoří poezie, mnohdy velmi abstraktního rázu (ani lyrická, ani epická – prostě abstraktní). Poezii jsou mimo jiné schopní psát i v obecném jazyce, byť jim její tvorba zabírá mnohem více času (nutnost konzultovat gramatickou stránku).


Životní styl

Žijí ve společenstvích v kamenných chýších situovaných do kruhových měst s hranatým náměstím uprostřed (které slouží k určení světových stran) – budovy blíže středu bývají menší, starší a žijí v nich váženější členové společnosti, dále od středu jsou budovy novější, větší, ale vzhledem k tomu, že nemají takovou tradici, nemají ani prestiž a proto v nich žijí ostatní členové. Mimo své území příliš nechodí, je spíše vzácnost potkat někoho z nich na cestách. Ačkoliv ve městech se zabývají všemi možnými činnostmi, mimo města se dají obvykle potkat jen dvě profese – lovci a mágové.

Lov a boj: Chrxcichetaxutachixové jsou velmi dobří lovci, velmi obratně zacházejí s lukem, jiné zbraně prakticky nepoužívají.

Magie: V magii a alchymii jsou nesmírně pokročilí – předměty jimi očarované sice nebývají vždy užitečné, ale jedná se o vyhledávané sběratelské kusy pro jejich neobvyklou magickou strukturu. Taktéž jejich kouzla samotná bývají nesmírně silná (Podle vyjádření některých to byli právě Chrxcichetaxutachixové, kdo vymysleli Kaštanovou kletbu – čemuž napovídá i nutnost dlouhého a složitého odklínání) – málokdy však užitečná – dle vyjádření arcimága Gixchochnaxvexe: „Já kouzlí pro radost, já baví. Víc nechce.

Chování: Všichni příslušníci této rasy jsou svým způsobem bardi, milují poezii, rádi jí přednášejí. Protože jejich hlasivky (dokonale uzpůsobené jazyku Kaxgcharxichc) jim neumožňují zpívat, hudbu sami neprovozují, ale milují hudbu ostatních. Přímo zbožňují hádanky a hry, bytostně neradi však prohrávají. Pokud se s vámi o něco vsadí, obvykle vám to stejně dají, když vyhrají – jen z čiré radosti, že vyhráli. Při prohře je jejich chování však nevyzpytatelné – jejich čest (jež je pro ně důležitá) jim sice nařizuje splnit to, o co se vsadili, ovšem není ojedinělý jev, že vás poté napadnou, nebo proklejí – v nejjemnějším případě se s vámi však odmítnou dále bavit.

Hierarchie a městské uspořádání

V jejich společenství platí přísná hierarchie.

Nejvyšší vládce říše se nazývá Xachc (pozor, neplést se slovem „xachts“, které znamená „Ten, co nemá pruhy“ – velmi hanlivá urážka). Jeho sídlo je věž ve středu hlavního města říše Chroxchax na místě, kde ostatní města mívají náměstí.

Nejvyššímu vládci pak podléhají Správci měst, nazývaní Xachcror (Nižší vládce – pozor, neplést se slovem „xachtsror“ – což vlastně znamená podřadnější xachts), žijí v nejstarším domě hned vedle náměstí orientovaném vždy na sever – tzv. První severní dům.

V Chroxchaxu samozřejmě správce města není, První severní dům tedy patří arcimágovi, nazývanému Xorrr. V ostatních městech pak nejvyššímu městskému mágovi (Xorrrror) přísluší dům nalevo od Prvního severního domu.

Zbytek Prvního kruhu pak patří mágům, učencům a písařům. Druhý kruh pak patří nejuznávanějším lovcům, zbylé kruhy už nejsou hierarchicky tak přísně dělené.


Živý les

Z obav před nepochopením a napadením ostatními národy Chrxcichetaxutachixové svá města a vlastně celou říši schovali do lesa, který svými alchymistickými dovednostmi oživili – dnes je znám jako Živý les. Stromy přemisťující se podle vlastní vůle a další průvodní jevy způsobují, že se zde nedá žádným způsobem určit sever – jedinou výjimku tvoří náměstí měst, jež byla postavena ještě před začarováním lesa – z tohoto důvodu ovšem již žádná další města být stavěna nemohou, protože by je nemohli správně zorientovat. V případě, že do Živého lesa zabloudí cizinec, stromy se zde přeskupují obvykle tak, aby ho nepřivedly do žádného ze zdejších měst, což má za následek obecné mínění, že les je prázdný, a říše Chrxcichetaxutachixů je jen mýtus.